‘Olympics Spirit for Peacebuilding’
Mezinárodní výměna mládeže
14 – 22 April 2018, Athens, Greece
‘Citius! Altius! Fortius!’ (očima jedné z českých účastnic)
Již od svých dětských let závodně běhám a úvodní slavný citát „Citius! Altius! Fortius!” Pierra de Coubertina, francouzského zakladatele novodobých olympijský her, se již tenkrát stal mým životním krédem. „Rychleji! Výše! Silněji!” byla má osobní motivace k posouvání vlastních fyzických hranic a k naplňování svých atletických ambicí. Ta malá holka ten vysněný reprezentační dres s lvíčkem na prsou nakonec oblékla, jak ale čas a kilometry ubíhaly, z latinské pobídky se postupně stala nová aspirace. Tato tři povzbuzující slova se náhle netýkala pouze mého fyzického já. Ten vznešený sportovní ideál začal nabývat nové podoby, jenž se ze svalů postupně přeléval do mé mysli, do mého přesvědčení, do mého já.
„Citius! Altius! Fortius!” se najednou nevztahuje pouze k fyzickému výkonu, ale i k morální podstatě a mravnímu uvědomění. Nyní vím, že sport vskutku není pouze o vteřinách a umístění. Věřím, že sport obecně a s ním spojené ideály, sportovní chování a kamarádství jsou mocné nástroje, které dokáží spojit lidi dohromady, a to bez ohledu na jejich národní, rasový či socio-ekonomický původ, a dovést je tak k vzájemnému porozumění.
Když jsem se dozvěděla o projektu ‘Olympic Spirit for Peacebulding’ (Olympijský duch pro upevňování míru) v řeckých Athénách, organizovaném tamější neziskovou organizací E.K.O. podporující sociální ekonomiku a tematiku udržitelnosti, neváhala jsem s přihláškou. Spojila jsem se s pražským Mezinárodním vzdělávacím Centrem GEMS, jenž tento řecký projekt zprostředkoval českým zájemcům. Teda vlastně zájemkyním, neb do Athén jsem, po úspěšném výběrovém řízení, odjela společně s dalšími pěti českými děvčaty.
Desetidenní workshop, jenž se konal v druhé polovině dubna, byl plně hrazen Evropskou unií pod hlavic̆kou programu Erasmus+ a spadá pod projekty mládežnických výměn, takzvaných Youth Exchange, které jsou dostupné mladým lidem již od 13ti až do 30 let. Jedná se o mezinárodní neformální výuku odehrávajícíse mimo školní prostředí dovolující účastníkům navštívit cizí země a poznat se s novými lidmi z participujících států. Účastníci mohou očekávat alternativní studijní náplň na různá témata, která jsou prezentovaná interaktivní sdílenou formou přednášek, diskuzí, outdoorových aktivit či kreativních vystoupení. Obsah každého kurzu je připraven jak pořádající organizací, tak i samotnou mládeží, která tímto způsobem, kromě poznání nového tématu, získává i nové organizační zkušenosti. Každý absolvent na konci projektu získává certifikovaný diplom účastníka.
Projekt ‘Olympic Spirit for Peacebulding’ mě zlákal svojí tématikou a svým historickým a geografickým kontextem. Kde jinde než v kolébce legendárních starověkých a novodobých olympijských her, v řeckých Athénách, by se člověk mohl o tomto sportovním a kulturním dědictví dozvědět více?! Česká dívčí výprava se zapojila do programu spolu s dalšími osmi zeměmi. Společně s týmy Řecka, Estonska, Malty, Itálie, Israele, Ruska a Turecka jsme každý den absolvovaly přednášky na současná relevantní olympijská témata.
Každému státu byla přisouzena zadání, která si daná země s předstihem připravila a následně sdílela se svými zahraničními kolegy. Úvahy nad Mezinárodním olympijským výborem, nad olympijskou chartou, konceptem fair-play, dopingem, účastí žen ve sportu, Paralympijskými hrami, inkluzí, bezpečností, rizikem teroristických útoků, komercializací her a výhodami a nevýhodami pořadatelství byly jedny z hlavních probíraných témat a bylo velmi zajímavé a inspirativní slyšet názory z jiných států a z odlišného prostředí. České republice bylo zadáno téma Paralympiády, jenž bylo posléze oceněno jako nejlépe zpracované téma. Za jeho provedení i a za celkové nasazení týmu během celého projektu nám byla, jako jediné zemi projektu, udělena upomínková medaile.
Ačkoliv během celého programu byly situace, které někdy nedosáhly svého potenciálu, tyto momenty lehkého zklamání nakonec byly potlačeny historickou krásou samotného města a jedinečnou příležitostí spřátelit se s mladými lidmi jiného původu, náboženství a zázemí. Během našeho programu jsme měly možnost navštívit bájnou a přesto reálnou Akropoli, její přilehlé a nově vybudované muzeum, středověký Panathénský stadion a s ním související institut historie Olympijských her, dále také Chrám Dia Olympského, athénské lidové shromaždiště agora, antické Dionýsovo divadlo, řecký parlament Syntagma či novoklasický Zappeion, který byl první stavbou postavenou speciálně k obnovení novodobých olympijských her v roce 1896. V neposlední řadě nám bylo také umožněno vstoupit na ten úplně posledně postavený olympijský stadion, sportovní svatostánek a hlavní stadion vybudovaný k příležitosti XXVIII. Letních Olympijských her konaných v Athénach v roce 2004. Po návštěvě olympijského parku nemohla nenásledovat diskuze s řeckým týmem a jeho osobním názorem na pořádání těchto kontroverzních her, které mimo jiné zapříčinily současnou ekonomickou krizi na Peloponéském poloostrově.
Právě tyto podněcující diskuze s členy zúčastněných zemích jsou tím, co dělá tyto mládežnické projekty výjimečnými. Navíc nadto se tato otevřenost a vzájemný respekt odráží i v ideálech olympismu. Příležitost svobodně a bez zábran diskutovat s členy mezinárodních týmů nám pomáhala poznat cizí kulturu skrz novou a autentickou perspektivu, o které se jinak mnohdy dovídáme pouze prostřednictvím médií. Tyto tradiční mediální narativy navíc často budují nereálný obraz skutec̆nosti, jenž vytvářejí nepravdivé stereotypy. Na druhou stranu například takový spontánní rozhovor s izraelskou Arabkou během programové obědové pauzy mi otevřel novou dimenzi poznání, které náhle boří zažité předsudky, které nevědomě přijímáme skrz veřejný diskurz. Během těchto rozprav jsem si uvědomila, jak moc jsme otroky předčasných soudů a navyklých vzorců lidského smýšlení a jednání, jenž dokáží podkopávat základní lidské zásady a fungující občanskou společnost.
Nakonec i znění olympijské charty je postaveno na vzájemném respektu a porozumění v duchu přátelství, podporování solidarity a fair-play chování. Podle této mezinárodní listiny je podstatou olympismu „zapojit sport do služby harmonického rozvoje lidstva s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti.“¹
Dle charty máme na olympijské myšlenky nahlížet jako na určitou životní filosofii, jenž spojuje v jeden celek zdatnost těla, vůle a ducha. Olympismus spojením sportu, kultury a výchovy usiluje „o vytvoření způsobu života založeného na radosti z vynaloženého úsilí, na výchovné hodnotě dobrého příkladu, sociální odpovědnosti a na respektování základních universálních etických principů.“²
Po návratu z Athén, obohacená o antické zážitky, olympijské ideály a nová přátelství směle obohacuji úvodní latinské trojsloví a své životní krédo, „Citius! Altius! Fortius!“ o čtvrté pokorné zvoláním : „Clarius!“ usilující o jasnou mysl a uznání našich bližních, jenž konec konců souzní nejen s hodnotami olympijskými, evropskými, ale nakonec i s univerzálními hodnotami lidskými, které by měly přetrvávat i v současné globalizované moderní společnosti.
Eva Krchová
Fotogalerie
