Iam OK, you are OK
Mezinárodní výměna mládeže „I am OK, you are OK“ – 10 day personal development, communication and project management skills training for a mixed group of 28 young adults coming from less opportunity background (orphanage, minorities) and half of them from normal families and social background. Participants from Czech Republic, Croatia, Portugal, Turkey , Slovakia, Romania and Hungary.
Date: April 4th – 13th, 2013.
Place: Hungary
Náš dobrodružství začínalo jednoho krásného prosněženého dne začátkem dubna, kdy jsme vyjeli z Hulína směr Budapešť. Z Budapeště nás čekala ještě 2 hodinová cesta do našeho cíle, který byl v malém penzionu uprostřed přírody. Tady se konal mezinárodní projekt organizovaný programem Youth in Action. Sjelo se tu celkem 30 mladých ze 7 zemí Evropy. Byly tu zástupci, Turecka, Chorvatska, Portugalska, Rumunska, Slovenska, Maďarska a já s Erikem jsme zastupovali Českou republiku. Celý projekt byl velmi zajímavý a také poučný, vyplývalo to také z jeho názvu „I am OK, you are Ok – já jsem v pohodě, ty jsi v pohodě“.
Cílem projektu bylo, abychom poznali sami sebe v různých extrémních podmínkách, někdy jsme si dokonce šáhli až na dno svých sil. Dalším cílem bylo vzájemně se poznat a předat si zkušenosti, navázat nová přátelství. Což se nám také podařilo!
Začalo to při přerozdělováním do pokojů, kde jsme byli rozděleni z různých zemí a také jsme se promísili multikulturně. První den jsme se především seznamovali, měli jsme si vybrat parťáka, se kterým budeme následně dělat většinu aktivit ve dvojicích po zbytek školení. Večery byly většinou volné, takže jsme je často trávili hraním her ve společenské místnosti a neustálým konverzováním v angličtině. Bavili jsme se v o všem možném, na co nám jen naše jazykové znalosti stačily. Druhý den byl hlavně o důvěře, měli jsme si vybrat člověka, se kterým se budeme střídat v nošení šátku přes oči, takže jsme se museli spoléhat jen na druhého. Zbytek dne jsme strávili „zkoumáním“ a debatou co nám taková zkušenost může přinést a jak se asi cítí lidé s podobným handicapem. Třetí den jsme už pracovali převážně ve větších skupinách, a to tak, že jsme plnili různé úkoly a disciplíny, na kterých se musela podílet celá skupina, aby bylo možné jejich dokončení úkoly byly velmi obtížné a jen některé skupinky zvládly všechny z nich. Čtvrtý den jsme měli pěkně velký fyzický zápřah, na který se už ale nemalá část z nás velmi těšila, jelikož jsme téměř celý den strávili v přírodě a lozili na vysokých lanových aktivitách což bylo velmi obtížné na fyzičku. Pátý den jsme si po tak náročném dni museli trochu odpočinout a proto nám „trenéři“ zorganizovali celodenní program se specialistou na neverbální komunikaci, která vedla rozsáhlou přednášku na toto téma. V tento den se nejvíce projevily naše jazykové nedostatky i přesto že přednáška byla zajímavá a obohacující, měli jsme velké problémy jí správně porozumět.
Šestý den byl prvním dnem naší dobrodružné expedice, ráno jsme si sbalili a nakoupily věci na 2 dny, které jsme měli strávit v přírodě. Před začátkem akce nám byly zabavené mobily a veškerá finanční hotovost. Pak už jsme se vydali jen s pomocí mapy a kompasu na místo určení. Toto místo bylo asi 10 km od našeho penziónku, a šli jsme ve 3 skupinách, z nich každá musela zvolit jinou trasu. Na místo určeni jsme naštěstí dorazili všichni, i když někteří až v pozdních večerních hodinách. Postavili jsme provizorní stan z plachty, a rozdělali oheň, u kterého jsme si příjemně popovídali, opekli si večeři a hlavně zahřáli se. Někteří si nad ohněm také sušili své mokré ponožky. Jelikož stan byl opravdu malý pro 30 lidí, česká výprava se ještě s dvěma Rumuny rozhodla spát venku u ohně. Počasí nám ale nepřálo a po půlnoci se rozpršelo, proto jsme i my čtyři, co zůstali venku, museli být „evakuováni“ do přeplněného stanu.
Jelikož byl stan postaven jen ze dvou nepromokavých plachet a chyběly mu tudíž stěny, ráno jsme se probudili v kalužích a byli jsme celí promáčení. Zkusili jsme rozdělat oheň, což se nakonec povedlo a proces sušení začal nanovo. Naši vedoucí byli ale neoblomní a po hodině marného sušení všeho, zaveleli k odchodu, opět v určených skupinách a my jsme vyrazili za dalším dobrodružstvím. Jakmile jsme dosáhli okraje lesa, každá skupinka obdržela obálku, kde jsme měli podrobné instrukce a 49 úkolů. Obdrželi jsme také malý finanční obnos na přesun do „civilizace“, kde jsme měli strávit noc a splnit úkoly. S nelehkými úkoly jsme se vypořádali, jak nejlépe jsme uměli. Někteří si zařídili přespání v tělocvičně, jiní v opuštěném domě a jedna skupinka dokonce v penzionu – zkrátka tak jak si kdo zařídil. Jako další úkol jsme měli například vydělat si peníze na jídlo, dát si ke snídani jahody se šlehačkou, nakrm veverku. Některé úkoly byly pro nás zpočátku nesplnitelné, například jsme měli nafilmovat, jak řídíme traktor, nakonec jsme tento úkol splnili tak, že jsme zašli do hračkářství a tam si vypůjčili dětský traktor, který jsme „řídili“. Při plnění úkolů záleželo na naší kreativitě, fantazii a důvtipu.
Osmý den jsme se vraceli z expedice a uvítání bylo v penzionu opravdu příjemné! Dostali jsme skleničku šampaňského na oslavu a potom jsme si se všemi dlouho do noci vykládali o svých zážitcích, kterých jsme byli plni. Devátý den byl hodně o citech a emocích, které byly umocněné zážitky z expedice a také tím že se nám pomalu blížil konec. Absolvovali jsme meditační a spirituální cvičení, neboť jsme měli najít pozitivní a obdivuhodné vlastnosti na našich kamarádech. Den vyvrcholil večerem při svíčkách, kdy nezůstalo téměř žádné oko suché. Předposlední den byl především o malování triček a loučeními s lidmi, které jsme tady poznali a kteří nám budou určitě chybět. Poslední den jsme vyrazili hned ráno do Budapeště, kde jsme si společně s tureckými a chorvatskými přáteli zašli na oběd, u kterého jsme se tak zapovídali, že jsme nakonec nestihli vlak a museli jsme čekat na další. Po cestě domů nám bylo smutně a vracely se nám zážitky a vzpomínky z nádherných dnů, které jsme v Maďarsku prožili. Byly to nezapomenutelné okamžiky, určitě na ně budeme celý život vzpomínat a věříme, že navázaná přátelství a kontakty nám dlouho vydrží.
Chtěli bychom poděkovat za možnost zúčastnit se tohoto zajímavého projektu. Poděkování naší vedoucí Jarce Vaclachové z SVČ Tymy Holešov a Mezinárodnímu vzdělávacímu centru GEMS za to, že nám účast na projektu umožnili.
Štěpán a Erik – SVČ Tymy Holešov
Photo gallery
