Imagination for all, realization for all

Od 19.4. do 27.4. se pětičlenná skupina z České republiky zúčastnila mezinárodní výměny v turecké Igneadě v rámci projektu Imagination for all realization for all. Nebyli jsme jediná země, která se zúčastnila, dorazili i zástupci Bulharska, Rumunska, Itálie a Turecka.

V každé skupině byl paradoxně jeden bulharský zástupce, aniž by to bylo v plánu, zkrátka to tak vyšlo. Sotva jsme vytáhli paty z ČR, předpověď pro Turecko byla kolem 10 stupňů Celsia a v domovské zemi začala výheň, takže iluze o teplých zážitcích u moře se rozplynuly.

Výsledkem projektu bylo nejen příjemné setkání a vnesení alespoň špetky radosti do srdcí zdravotně znevýhodněných dětí, kterých je v Turecku alarmující počet a jež sme mohli navštívit hned dvakrát ve městě Kirklareli, do kterého vedly serpentiny utrpení. Na ty jsme ale zapomněli v okamžiku kdy jsme vzali do ruky fix a vyšperkovali sme dětem trička s jejich vysněnými motivy.

Martin byl pověřen zhotovit podobiznu komiksové postavičky Tintina, který byl dokonce podobný jeho žadateli, byl to roztomilý malý klučík, který se druhý den dokonce leaderovi české delegace Báře uklonil v džentlmenském stylu a objal ji.

Pokud si u nás stěžujeme na technický stav dálnice D1, tak musíme podotknout po zkušenosti z tureckých silnic, že jejich stav může zapříčinit nečekanou návštěvu Vašeho stomatologa a v lepším případě kompletní výměnu podvozku Vašeho vozu, sami jsme se divili, že jsme dojeli na všech čtyřech kolech, pravděpodobnost jakékoliv závady snad jen snižuje fakt, že si Turci pořizují nesmrtelné a prověřené modely automobilů s několikaletou tradicí, protože vědí, že v případě porouchaného vozidla, budou v nejbližším momentu sežráni smečkou divokých psů.

Po čtyřhodinovém výletu prašnými serpentinami jsme nakonec psíky snězeni nebyli a dorazili sme do krápníkové jeskyně Dupnisa, která nás Čechy pobavila už svým názvem a slovní asociace byly zabavou minimálně na další hodinu. Po krátké exkurzi, která byla bohužel omezená, protože sezona začíná až 1. května, nás čekala svačinka v místním bistru, které spočívalo v dřevěné boudě připomínající slepičí kurník. Pochoutkou pro nás bylo Turecké ,,Suju,, které by se dalo do češtiny přeložit jako bageta s opečeným gothajem bez zeleniny a jako nápoj byl nabídnut místní speciální jogurt. V této kombinaci jsme měli i tu čest otestovat turecký záchod, který nás raději přesměroval do údolí kopřiv.

Poslední den byl odletový a tak jsme využili šance prohlédnout si opěvovaný Istanbul. Nejprve jsme vyložili část delegace, která měla naneštěstí odlet v brzkých hodinách. Tomu všemu musela předcházet kvalitní koordinace celodenního výletu ve velkoměstě a rezervace hotelu, který se nacházel na nejvzdálenějším bodu od letiště.

Výlet by to byl překrásný, kdyby poslední den nesahaly teploty ke 30 stupňům celsia a trekový batoh neobsahoval 20kg nesmyslů + 2,5 kg červené čočky, jejíž koupí jsme ušetřili cca 100kč ve srovnání s ČR a 0,5 kg bulguru, který se zde prodává za stejnou cenu. Oba jsme měli patřičně naloženo a kombinace zničených kloubů s úpalem byla asi největším zážitkem z celodenního utrpení.

Upusťme od kritiky a shodneme se na tom, že těch 9 přijemných dní strávených v divokých krajích Turecka a pár hodin v objetí dětí, které v životě neměly to štěstí zapadnout mezi ostatní, stálo opravdu za to a výsledkem bylo pár desítek úsměvů v jejich tvářích, které jsme samozřejmě také fotograficky zdokumentovali.

Martin Krupa, Bára Jeslínková

Photo gallery